Johann a Anna

Arcivévoda a dcera poštmistra

Vztah mezi arcivévodou Janem a Annou Plochlovou (1804–1885), dcerou poštmistra ze štýrského Aussee, začal v roce 1819. Anně bylo tehdy teprve 15 let, Jan byl asi o 20 let starší.

Jejich vztah byl překvapivě odolný, přestože čelil mnoha překážkám. Romance mezi členy císařského domu a partnery z neurozených kruhů nebyly ničím neobvyklým a často vydržely. Takové svazky se ale musely řešit diskrétně a zpravidla zůstávaly neoficiální.

Arcivévoda Jan však usiloval o oficiální uznání svého vztahu s Annou. Opatrně začal tento cíl sledovat. Čtyři roky po jejich prvním setkání se obrátil na svého bratra, císaře, a otevřel téma, o kterém se ve vídeňském dvoře už dlouho mluvilo. Císař František zprvu vyjádřil souhlas, ale brzy ho zase stáhl zpět.

Jan však trval na uzavření formálního manželství, což v císařské rodině zapůsobilo jako zemětřesení. Že člen císařského domu chce vzít za manželku měšťanku, byl pro urozenou společnost vídeňského dvora dosud nevídaný šok. Císař František a většina habsburské rodiny takový sňatek striktně odmítali.

Nakonec bylo Janovi dovoleno žít s Annou jako s „hospodyní“, přičemž se veřejně dbalo na zdrženlivost, aby byla zachována Annina pověst.

V roce 1829 nakonec císař František sňatku přece jen souhlasil. Svatba proběhla rychle a bez velkého rozruchu, protože nebyla veřejně oznámena. Teprve v roce 1833 směl Jan svou manželku oficiálně uznat. Anna byla roku 1834 povýšena na „svobodnou paní z Brandhofu“.

Cenou za souhlas císaře však bylo, že Anna a její potomci nebyli uznáni za členy císařské rodiny. Jejich jediné dítě, František Ludvík, narozený roku 1839, obdrželo titul „hrabě z Meranu“. Jeho četní potomci nesou toto jméno dodnes. Rodinným sídlem je zámek Schenna u Meranu v Jižním Tyrolsku, který Jan získal roku 1845.

Tam, v rodinné hrobce, odpočívají tělesné ostatky arcivévody Jana a jeho ženy Anny, která ho přežila o 26 let.

Více o samotné Anně Plochlové a společenském tabu, které její příběh představoval: Kdo byla Anna Plochlová?